Každý touží po tom, aby ho jeho okolí mělo rádo. Možností, jak toho dosáhnout, je spousta. Takovým ideálem, je být na všechny hodný, pomáhat ostatním, poslouchat, dělat věci poctivě, neflákat se a pracovat na 100%. Tak jak je ale možné, že v dnešním světě jsou stále více uznávaní frajírci, kteří očůrávají, co můžou?
Už ve škole byla frajeřina zlobit, dostat kuli, prostě „jsem hrdina třídy a všichni na mě čumte“. Kluci na sportovním tréninku dokážou perfektní kliky, když se trenér dívá, ale i perfektní nekliky, když se zrovna nedívá. Spousta lidí si to ale přenáší s sebou do zaměstnání, je jim 30, 40,50 a jejich mottem je: „je frajeřina nedělat“. Pro lepší pochopení ještě jeden vtípek..
Šéf: Proč nepracuješ?
Frajer: Neviděl jsem vás přicházet.
Co když ale tenhle přístup není ten správný? Jaký by to bylo, kdyby se lidi aspoň o něco snažili a za něčím směřovali? Jasně, nikdo není dokonalý a občas člověk něco odflákne, něčemu se vyhne.. Proč je za to ale v naší společnosti normální sklidit uznání?
Ti flákači jsou vlastně taky takoví DeVia-nti, ale naším cílem je se odlišovat trochu jinak. Tak abychom, na to mohli být sami hrdí a inspirovat tím ostatní. Proto se zamyslete, jestli v sobě tu mentalitu flákačů taky trochu nemáte zakořeněnou a pokuste se ji eliminovat. Uvidíte, že to zas tolik nebolí a že vás to posune o krůček směrem k lepšímu.
DeVia 