Čas, který máme, není nekonečný.
Jednou přijde doba, kdy se naplní poslední hodinka, která nám byla dopřána, a v tu chvíli nebudeme vzpomínat na věci, které jsme si koupili. Jaký máme barák, auto….
Jediná věc, které budeme litovat je ta, kterou jsme chtěli udělat a neudělali ji. Nikdy nebudeme stýskat věci, které jsme prožili, protože prožitky a zkušenosti formují osobnost. Negativní příhody jsou tím, co člověka dělá silnějším.
Denně slýchám kolem sobe neustálé stížnosti na svět. ,,To je vedro.“ ,,To je zima!“ ,,Máme se strašně, všude samej emigrant!“ ,,Támhleten a tenhleten má tohle a já chudáček ne.“ ,,Musím vstávat brzo ráno, to je život.“ ,,Nemám nejnovější model toho a toho, proč zrovna já?!“ ,,Tenhle politik, vydřiduch jeden, prevít, zavřít ho!“
…. Víte, jak by byl ten svět krásnej, kdybyste si tu negativní energii a remcání milostivě strčili do prd***? Kdyby se jednou pro vždy každej zajímal o sebe a nekompenzoval si své komplexy na druhých?
Kdyby lidi překonávali lenost a frázi život je pes, by nahradil přístup život je to, co si z něj uděláš?
Kdyby rozumbradové přestali rozebírat věci a lidi, o kterých nic neví? To je všude samej odborník, ale čím je člověk vzdělanější, tím míň rozumuje, protože ví, že vlastně nic není. Vždyť Sókrates se musí otáčet v hrobě.
Proč jsme my LIDI nepřející a závistíc se otáčíme za těmi, kteří jsou schopni dosáhnout cílů, aby se mohli mít lépe?
Proč většina lidí pomlouvá lidi, když jsme všichni ti stejní lidé?
Proč lidi studují vejšku, když je nebaví jejich obor? Proč je tak důležitý mít “ten papír“, když pak kdejakej bakalář a magistr rovná deset hodin denně oblečení v regálu? Proč spousta lidí nemá vizi, co se životem?
Proč jen přežíváme? Jdeme jako stádo ovcí v rozjetém vlaku a pokud jsme dosti poslušní jako všichni ostatní, víte, co budeme mít? To co všichni ostatní.
Všichni se hrozně bojíme, co se o nás říká, ale jen proto, že jsme všichni stejní a pomlouváme, kde co se šustne… Na rovinu, takový věci tady byly a budou, ať budeme sebevíc zalezlí v davu, vždycky si někdo něco najde. Jenže ten problém není vůbec u toho, o kom se mluví, ale u toho, kdo to má potřebu rozebírat. HA!
Mám stovky svých naštvaných proč?? Zároveň mám ale několikanásobně víc odpovědí. Protože nechci být přesně taková, jako vídám okolo sebe.
Na co budu poslouchat každý večer zprávy, kde v životě nebude konstruktivně nahlíženo na problém, protože by se všichni zvedli a se smutkem zjistili, že ten svět vlastně není jen samá katastrofa.
Žijeme v době, kde máme nejvíc možností z celé historie. Můžeme se vzdělávat, v čem chceme. Nehrozí hlad. Máme očkování na nemoci a antibiotika. Medicína se posouvá dopředu. Neumíráme ve třiceti letech na rýmu. Hranice jsou otevřené. Můžu pracovat v zahraničí. Mám právo volby a svobody slova. Většina z nás má kde bydlet, v čem jezdit a s kým ten čas sdílet.
A přesto všechno, každej řeší hovadiny! Co víc chcete?
A že je vedro na padnutí? WTF, za několik týdnů bude zima a zase si budou jen všichni stěžovat….
Žijeme až v moc velkém komfortu, načež zapomínáme, že to komfort je. Zkuste se vydat jen tak do cizí země, jen s krosnou na zádech. Garantuju vám, že v horách, kde není signál a voda, vám budou všechny tyhle věci úplně jedno. Najednou spát na klaccích místo špičatých kamenů je luxus a najednou vaše hodnoty klesnou ani nevíte jak rychle. V Albánii jsou místa, kde jste pět hodin chůze v horách od civilizace a ty budeš skuhrat, že ti ujel autobus?
Všichni jsme stejní! Úplně všichni na tomhle světě! MY LIDI. Není to ONI LIDI ani VY LIDI! Takže jedině MY lidi můžeme pracovat na tom, abychom se měli dobře. Je to jednoduchý. Každej si musí začít u sebe. Nikdo jiný to za vás neudělá totiž, to je novinka, že?
Říká se, že člověk dospěje tehdy, když začne brát zodpovědnost za své činy a rozhodnutí. Občas si připadám, že jsme národ novorozenců. Každej si zamete před svým prahem a špínu hodí na druhýho.
Jednoduchý recept na závěr.
- Pokud chceš mít rád lidi okolo (a že bys sakra měl!), začni mít rád sám sebe.
- Zažívej tady a teď. Nehledej si v přítomnosti, co jsi dělal v práci, ani co tam budeš dělat zítra. Včerejšek nevrátíš a zítřek je v nedohlednu, jediné co můžeš ovlivnit je právě teď.
- Dělej věci, co ti dávají smysl. Ne fakt nemá cenu studovat školu, když tě to nebaví. Myslíš, že budeš v něčem takovým dobrej?
- Cestuj tam, kde ti to připomene, že vlastně doma v teplé posteli a s teplou večeří je houby zle.
- Laskavě si uvědom, že třetinu života prospíš a třetinu života zaplácneš každodenními must věcmi. Stojíš frontu, čekáš v koloně, chodíš na záchod… Nezdá se to, ale to je další třetina tvého života. Produktivní věk taky není úplně dlouhá záležitost. Pokud chceš na něčem makat, máš na to asi tak sedm let. Už včera bylo pozdě začít makat.
- O všech lidech, kteří něco dokázali a mluví se o nich teď s pokorou, se v jejich začátcích mluvilo jako o bláznech. BLÁZNI MĚNÍ SVĚT.
A poslední věc, s humorem jde všechno líp. Člověk vnímá asi 2% reality, 98% hrajeme podvědomím, protože nemáme smysly schopné vnímat více. Poslouchej svou intuici a ne, co tvrdila, že se má dělat uťáplá sousedka. Kdo kdy stanovil, co je dobře a co ne? Společenská konvence…. Společnost = ovce
Znáš někoho, kdo se s tímto ztotožňuje? Zkus mu ukázat tenhle článek. Sázím boty, že se naštve, co to je za bláboly. Lidi prudí všechno, v čem se poznávají, je to naše vnitřní obrana…
PEACE.
DeVia 